Cesta do Kašmíru: Šrínagar, Sonamarg a Gulmarg

Příjezd do Šrínagaru a první dojmy

Po krátkém letu jsme konečně přistáli v Šrínagaru, hlavním městě Kašmíru. Můj manžel a já jsme byli plni očekávání, protože Kašmír byl na našem seznamu cestovatelských snů už dlouho.Hned po příletu nás čekala malá byrokratická procedura – na letišti jsme museli vyplnit formuláře a předat naše informace vojákům. Kašmír je vysoce střežená oblast kvůli politickému napětí a vojenské přítomnosti, a proto jsou bezpečnostní opatření velmi přísná. Trochu nás to překvapilo, ale vojáci byli profesionální a rychle jsme vše vyřídili. Když jsme vyšli z letiště, cítili jsme okamžitě osvěžující chladný vzduch a byli jsme obklopeni úžasnou scenérií hor a zelených údolí. Naše dobrodružství začalo.

Naše první zastávka byla u jezera Dal, kde jsme byli ubytováni v houseboatu. Houseboaty na jezeře Dal jsou legendární a mají dlouhou historii sahající až do dob britské kolonizace. Tehdy Britové nesměli vlastnit pozemky v Kašmíru, a proto si stavěli plovoucí domy na jezeře. Tyto houseboaty jsou vyrobeny z teakového dřeva a zdobené nádhernými ručně vyřezávanými ornamenty, jejichž tvorba trvá měsíce.

Když jsme se nalodili na náš houseboat, byli jsme ohromeni jeho krásou a pohodlím. Bylo to jako krok zpět v čase, ale s moderním komfortem. Nábytek z teakového dřeva, bohaté koberce a okouzlující výhled na jezero – všechno to dohromady vytvářelo dokonalou atmosféru. První večer jsme strávili na palubě houseboatu, pozorovali jsme západ slunce a užívali si tichý klid jezera. Bylo to magické.

Průzkum Šrínagaru a plavba po jezeře

Druhý den jsme se nevydali objevovat krásy Šrínagaru. Spíš jsme se procházeli po cestičkách, obdivovali okolí jezera  a užívali si klidné prostředí. Bylo to, jako by se čas zastavil a my se ocitli uprostřed pohádky. Během našeho pobytu jsme si neustále vychutnávali tradiční kašmírskou kávu, známou jako kahwa. Tento nápoj je skutečnou lahůdkou – je to aromatický zelený čaj, který je smíchaný se skořicí, kardamomem a šafránem, často doplněný drcenými mandlemi nebo vlašskými ořechy. Kahwa má nejen úžasnou chuť, ale také nás příjemně zahřívala v chladnějších dnech. Pití kahwy se pro nás stalo neodmyslitelnou součástí naší kašmírské zkušenosti, ať už jsme byli v tradičních čajovnách, nebo na terase našeho houseboatu s výhledem na jezero Dal.

Odpoledne jsme se rozhodli vydat se na plavbu po jezeře Dal. Pomalým tempem jsme proplouvali okolo plovoucího tržiště, kde se na malých lodích prodávalo všechno možné – od čerstvé zeleniny a ovoce po nádherné kašmírové šály a ručně vyřezávané dřevěné suvenýry. Atmosféra byla neskutečná, všude kolem nás byly barvy, vůně a zvuky, které vytvářely jedinečnou symfonii. Můj manžel byl zvlášť dojatý, protože si vzpomněl, jak tu jako dítě plul se svými rodiči.

Na naší cestě po jezeře jsme navštívili i starou dřevěnou vyřezávací dílnu, kde můj manžel před lety byl s rodiči. Pan, který dílnu vedl, byl stále stejný – teď už starý muž s vráskami, které vyprávěly příběhy let strávených u řezbářské práce. Když jsme vstoupili, můj manžel ho okamžitě poznal. Strávili jsme tam několik hodin, prohlíželi si jeho nádherné práce a nakoupili spoustu suvenýrů. Bylo fascinující sledovat, jak pan mistrně vyřezává dřevo, a cítit tu úctu k tradici a řemeslu.

Výlet do Sonamargu

Třetí den jsme se vydali na výlet do Sonamargu, což znamená "louka zlata". Tento název je naprosto výstižný, protože krajina je tu skutečně zlatá a nádherná. Mnoho turistů si v Sonamargu pronajímá koně, ale my jsme se rozhodli jít pěšky, abychom si mohli vychutnat každý detail cesty.

Hned na začátku nás několik místních přemlouvalo, abychom si pronajali koně, ale my jsme byli odhodlaní zvládnout to po svých. Zpočátku jsme se trochu lekli, protože jsme šli špatnou cestou, která byla posetá koňským trusem a nebyla vůbec hezká. Rychle jsme ale zjistili, že to byl pouze vstup do parku určený pro turisty na koních. Když jsme našli správnou cestu, všechno se změnilo. Byli jsme příjemně překvapeni, že tam bylo málo lidí.

Pěší túra byla úchvatná. Šli jsme podél řeky Sindh, která byla křišťálově čistá a obklopená horskými vrcholy. Během cesty jsme obdivovali rozmanitou flóru a faunu a zastavili jsme se na několika místech, abychom si odpočinuli a užívali si krásné výhledy. Byla to náročná, ale nesmírně uspokojující túra. Když jsme dosáhli vrcholu a viděli zlatou louku, uvědomili jsme si, jak moc je tento svět krásný a jak málo času máme na to, abychom ho objevili. Člověk se ocitl v takovém nebíčku. Všude zeleň, ovečky, bílé koně...a úplně v dáli byl začátek ledovce. 

Výlet do Gulmargu

Náš poslední den v Kašmíru jsme strávili v Gulmargu, což je další klenot tohoto regionu. Gulmarg je známý svými lyžařskými středisky, ale v létě je stejně krásný. Měli jsme řidiče, který nás odvezl do Gulmargu, a díky němu byla cesta pohodlná a bezstarostná. Cesta tam z houseboutu trvala 2.5 hodiny a jelo se fakt pomalu, hlavně proto, že cestou jelo i nekolik vojenských konvojů. Na konci cesty autem nás čekal krásný květinový region, kterým jsme prošli až k lanovce. 

Vyjeli jsme lanovkou až na vrchol hory a byli jsme ohromeni dechberoucími výhledy. Byli jsme v období, kdy bylo málo turistů, ale fronta na lanovku byla přesto hrozně dlouhá. Na nástup jsme čekali asi 45 minut. Když jsme se konečně dostali nahoru, zjistili jsme, že většina místních se nechává vyvézt jen proto, aby viděli malou ledovou plochu, na které se trochu pouštěli na plackách. Okolí ale bylo úplně prázdné, protože se nikomu nechtělo šlapat přes obrovské kameny.

Můj manžel se zeptal místního průvodce, zda stihneme včas vystoupat k vyhlídce na ledovcové jezero. Průvodce, který stál nedaleko, řekl, že to určitě zvládnu, protože jsem bílá a prý jsme my cizinci zručnější, odhodlanější a máme lepší výdrž, ale že on jako Ind ne. Smála jsem se tomu, ale nakonec jsme to opravdu zvládli. Cesta byla náročná, ale ne tak dlouhá, jak jsme si mysleli.

Dosáhli jsme místa, odkud jsme viděli ledovcové jezero. Bylo to nádherné, izolované místo, které jsem  takto ještě nikdy neviděla. Na druhou stranu jezera už se nesmělo, byla tam mlha a slyšeli jsme zkušební výstřely. V dálce se nacházel Kašmír okupovaný Indií, a byla tam velká základna armády – jedno z nejvíce střežených míst v Indii. Bylo zvláštní být na tak odlehlém místě, kde jsme byli úplně sami. Trochu mě to znepokojovalo, ale zároveň jsem si to nesmírně užívala.

Návrat domů

Naše tři noci v Šrínagaru a výlety do Sonamargu a Gulmargu uběhly neuvěřitelně rychle. Kašmír nás uchvátil svou krásou, klidem a pohostinností. Když jsme se loučili s naším houseboatem a připravovali se na návrat domů, slíbili jsme si, že se sem určitě vrátíme.